Plemeno Bulterier a Agility
Agility znamená v překladu hbitost, mrštnost. Již tento překlad může některé majitele bulteriéra odradit. Vždyť bulteriér je přeci takový robustný, šlachovitý váleček co napohled vypadá všelijak, jen ne mrštně, nebo hbitě. A zde je zakopán pes, proč se většina majitelů bulteriéra do tohoto sportu nechce pustit. Avšak opak je pravdou, agility bulteriery velice baví a jejich exteriérové proporce je nijak významně neomezují. Agility je sranda, do běhu se zapojuje i psovod, který po parkuru různě poskakuje, otáčí se, běží rychle pak zase pomalu, šup sem, šup tam. Bulíkovi to připadá jako neskutečná sranda. A to je právě to proč se pro agility nadchne snad každý bulík. Jeho klaunská povaha a snaha rozesmát a zavděčit se svému pánovi je nepochybně popohání při tréninkách i závodech tohoto sportovního odvětví. No a co může být lepšího nežli zábava spojená navíc s pochvalou či odměnou? Není třeba na tuto otázku odpovídat, protože jí zná snad každý správný majitel psa.
Závodně nebo zábavně ?
Pokud se člověk jen trošku podívá do zákulisí agility ihned zjistí jaká plemena se tomuto sportu věnují. Oproti bulteriérům jsou to samá atletická plemena. Nejvíce se v agility objevují border kolie, šeltie, parson russel terrier, jack russel teriér a belgičtí ovčáci. Ale ani ty není problém porazit s bulíkem. Bulteriér ač je pomalý, tak je na parkuru přesný, není zbrklý a unáhlený. Velice bedlivě sleduje svého psovoda a čte jeho signály (jak zvukové, tak „řeč“ těla). Samozřejmě mám teď na mysli zvíře, výcvikově pokročilé. Tím chci říci, že bulteriér neudělá moc chyb na rozdíl od výše zmíněných plemen, která často svého psovoda předběhnou jak fyzicky, tak psychicky a většinou skončí diskvalifikováni. Jedinou překážkou ve sportovní kariéře agility na vyšší úrovni jsou pravidla stanovená Klubem Agility ČR. Naštěstí existují OSA (Oblastní skupiny agility), které si dají tu práci a uspořádají závody neoficiální. V takovém závodě se pak upravují pravidla dle libosti organizátora a mnohdy tak, že vyhovují i bulteriérovi.
Bulterier vs. pravidla agility
Kohoutková výška standardního bulteriéra není stanovena, ovlivňuje však zařazení do velikostní kategorie. Velikostní kategorie určuje výšku překážek, které pes skáče na oficiálních závodech spadajících pod Klub Agility ČR. Velikostní kategorie jsou následující:
SMALL – S (malý) do 34,99 cm včetně
MEDIUM – M (střední) od 35 cm do 42,99 cm včetně
LARGE – L (velký) od 43 cm včetně
Z toho plyne, že většina bulteriérů standardní velikosti spadá do velikostní kategorie L (Large). A zde je ten problém (hlavně zdravotní) proč se většina bulíků nedostane na oficiální sportovní dráhu agility. Výška překážek dle velikostních kategorií:
Small – S 30 cm ± 5 cm (min. 25 cm, max. 35 cm)
Medium – M 40 cm ± 5 cm (min. 35 cm, max. 45 cm)
Large – L 60 cm ± 5 cm (min. 55 cm, max. 65 cm)
Bulteriér zkrátka nemůže skákat překážky vysoké 60 cm i kdyby chtěl a i kdyby to zvládal. Když se vezme v potaz kohoutková výška a váha, zákonitě by po čase došlo ke zdravotním komplikacím pohybového aparátu. Ale jak bylo již zmíněno výše, pořádají se i závody neoficiální, kde se na výškové kategorie nehledí tak striktně a pejskové mohou startovat v nižších kategoriích než do kterých skutečně spadají. Co se týče obtížnosti je agility rozděleno takto:
· Agility 1 podle jednotlivých kategorií: SA1, MA1, LA1;
· Agility 2 podle jednotlivých kategorií: SA2, MA2, LA2;
· Agility 3 podle jednotlivých kategorií: SA3, MA3, LA3;
Pro Pro přechod do vyššího stupně obtížnosti je zapotřebí složit zkoušku dle pravidel KA ČR. Pokud by někoho zajímaly pravidla agility celkově jsou k nahlédnutí na stránkách Klubu Agility ČR www.klubagility.cz.
Trénink
Tak jako u každého jiného kynologického sportu i u agility platí čím dříve tím lépe. Již se 4 měsíčním štěňátkem můžete docházet na cvičák a učit se překážky, které nejsou nebezpečné pro bezproblémový růst malého bulíka. Takovými překážkami je např. tunel, látkový tunel a s citem i kladina. Ale není problém začít kdykoliv budete chtít, bulík se pro agility nadchne v každém věku. Bulterier je velice chytré plemeno. Avšak nic neudělá zadarmo, takže se na trénink musí člověk vybavit spoustou pamlsků a hraček a hlavně trpělivostí. Pokud se říká, že pes potřebuje pro práci a správné provádění cviků motivaci, u bulíka to platí čtyřnásob. Správný výcvikář vám a vašemu odrostlejšímu bulíkovi zprvu připraví jen malou nenáročnou sekvenci překážek. Např. Skočka, skočka, tunel, to vše v rovince. Zkrátka vás postupně seznámí se všemi druhy překážek a poté co je vy i váš bulík zvládnete začne je kombinovat a stavět různě do zatáček a smyček. Ale pozor, pokud si myslíte že trénink agility je pouze o trénování psa. To by jste byli na omylu. Trénink je hlavně zaměřen na práci psovoda. Psovod se musí umět na parku velice dobře orientovat, musí zvládat různá křížení (na čelo, za psem, falešná otočka atd.) a hlavně se musí naučit spolupracovat se svým psem aby pro něj byl dobře „čitelný“. tzn. aby pes pochopil veškeré jeho signály. Nezapomeňte že pes nikdy neví kudy se poběží a je jen na psovodovi ukázat pejskovy trasu srozumitelně a čistě. Seznam cvičišť naleznete opět na stránkách Klubu Agility ČR www.klubagility.cz
Závěrem
Je veliká škoda, že spousta majitelů svého bulteriéra podceňuje a myslí si, že nic jiného nežli „gaučing“ jejich bulík nezvládne. Většina lidí si myslí, že jejich bulteriér vyskočí maximálně tak na postel. Tvrdí to aniž by s nim cokoliv zkusili a pokud to přeci jen zkusí málokdo se dokáže zakousnout a jít, i přes to, že to jejich psa baví. Je to veliká škoda, protože touto cestou lze lidi přesvědčit, že bulteriér není jen zmedializovaný zabiják a nebo váleček plahočící se na vodítku za svým majitelem. Ukáže tím, že bulteriér je bystrý a chytrý pes. Dá lidem možnost ho poznat, protože bulteriér na závodech agility opravdu vynikne a upoutá pozornost. I přes to, že si zrovna nevyběháte vítězné místo, sklidíte se svým bulíkem na agility obdiv a veliký aplaus v cíli.